Den sedmý - 94

9. dubna 2017 v 18:37 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Jen to napíšu že půjde do tuhého a začne se těhotenství ozývat víc a víc. Já jsem to vlastně doteď měla absolutně bez ,,příznaků" Téda by mě klidně nechal ještě před pár týdny běhat maraton.
Jsem strašně ráda že veškeré těhotenské potíže přicházejí až tak pozdě, ale o to víc si jich všímám když doteď jsem je znala jen z diskuzí. Až teda na to počáteční zvracení. To byl boj.
Taky jsem shodila 6 kilo a proto mám z celkové váhy nahoře zatím -1kg. Nebo tak to bylo naposledy na kontrole, myslím že by tam už něco navrh být mohlo. Dneska jsem nám dala zase trochu zabrat.
Nejsem ta z těch co by hodila nohy nahoru a nedělala nic. Né že bych nechtěla, ale já prostě nedokážu nedělat nic. Neříkám že se neumím válet a flákat, ale úměrně tomu musím mít i nějakou aktivitu, jinak bych byla strašně unavená.
Ale už je to horší a horší. Dneska jsem uklízela a třídila takových 5 hodin a už se mi i hůř dýchalo. Ke konci jsem se cítila, jako po 16ti hodinový směně nebo dvoudenní párty. Celý den mi k uklízení hrál minimal z berlína, nebo trumpetovej deep house.
Takže únava jak po párty byla docela vhodným přirovnáním. Tedík se aspoň krásně vyspal, což byla chyba. Moje chyba, jemu to asi nevadilo! On totiž vždy když jsem aktivní nebo hraje hudba tak spí a jakmile se uložím nebo posadím a nejlépe je i ticho tak je hned vzhůru.
Což znamenalo že jsem se za to moje šůrování vůbec nevyspala. Poprvé mě pálila žáha, otekly kotníky a malej byl v noci aktivnější. Zajímavý je, že začne dělat kotrmelce a jakmile na něj promluvím dole je ,,ticho". Na ruku na bříšku ale reaguje, tu má rád ale mého hlasu jakoby se bál?
Působí na mě vyloženě jako kdyby začal sledovat ,,co to bylo?". A číhal jestli se to ozve ještě. Přitom já melu pořád. Je fakt že pár hodin denně si příjemně mlčím ale jinak mluvím na zvířátka, muže nebo Tédu. Případně mu zpívám, tak co to zkoumá?
Ani můj hlas neslyší v nepříjemné tónině. Lhala bych kdybych napsala že těhotenství se obešlo bez stresu, Téda je bojovník a vybral si vážně hustou dobu, ale o to víc vzhledem k životní situaci si přijdu klidná a vyrovnaná. Když přišel pláč nebo jsme na sebe zakřičeli s mým
postiženým strýcem o kterého jsem se po smrti babičky pár měsíců starala vždy jsem se Tedíkovi snažila vysvětlit o co jde a že na něj se těšíme a že život není jen růžový, ale ta rozmanitost ho právě činí krásným.
Bylo to tedy zátěžové období, ale myslím že i tak jsme si ho dělali krásné. Popravdě jsem se snažila vidět krásu i na babiččině smrti, protože já zastávám názor že nic není jen černé. A za tím si stojím. A moc hezké je, že nám osud přes ty počáteční překážky dal nakonec prostor jen pro sebe.
Od prvního dne kdy píši tento ,,deňák" je Milan - můj strejda v domově a nám s Tedíkem těch sto dní zbylo jen a jen pro sebe. Sice se nám přes to, že to bylo strašně těžké soužití zprvu moc stýskalo, ale díky zprávám z domova cítím že vše je jak má být.
A můžeme si s Teodorem utužovat vztah :)
Dneska napadl asi centimetr nového sněhu. To bude překrásné jaro po tak tuhé zimě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama