Den sedmnáctý - 84

11. dubna 2017 v 10:54 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Vím že jsem hrozně chtěla napsat něco o Tedíkovi už dopoledne při cestě k babičce a dědovi Vopinkovic do Holešovic, ale jak to píšu zpětně vůbec si nepamatuji co to bylo.
Aha! :D Už vím a divím se že jsem se tak chtěla chlubit svým počinem. Myslím si že jsem si vůbec v druhém trimestu nevážila druhého trimestru. První jsem celý porzvracela a uplně bych zapoměla jak nepříjemný to bylo.
Dneska jsem si to připoměla. Ráno jsem si dala čaj s citronem a že mi ho tam asi Hany dal v dobré víře poctivě. Tedík nechtěl moc vstávat. Poslední dny si zvykl spát do desíti a dneska vstával asi v 8.
Normálně už mě kope po chvíli co se převalím a dneska dělá mrtvýho brouka. Včera jsem se rozčilovala nad praktiky ČSAS a dozobla tabulku čokolády, tak to taky ráno moc nepomohlo a já ještě čekala nějakou dobu po probuzení na snídani.
No cítila jsem že s tou nevolností vlivem všech zmíněných faktorů bojuju ale boj jsem nechtěla vzdát. Zvracení docela vysiluje a před sebou jsme měli perný den.
Nakonec jsem to neustála. Chtěla jsem si natočit pití a kdyžtak běžet na záchod a jen tak jsem doběla ke dřezu. Bohužel ve dřezu bylo nádobí a já do něj vrhla půl snídaně.
Když jsem naprosto vyprázdnila kyselý obsah žaludku sedla jsem ke snídani a s chutí dojedla zbytek. Tak takový ten začátek vlastně byl. Nakonec mě to přeci jen vyčerpalo.
Nedokázala jsem pořádně vzhledem ke shonu doplnit tekutiny protože mi všude byla podána limonáda nebo džus takže jsem ke konci dne už byla hodně unavená, ale jelikož jsem chtěla jít brzy spát nakonec to nevadilo.
Byli jsme na obědě u babičky a odvezli jim DVD přehrávač. To byla sranda. Mám je hrozně moc ráda, jsou strašně zlatí bez ohledu na to, jak moc nás věk a názory dělí.
Taky tím že mi babičky a dědečkové postupně umírají a jsem ráda za babču Marušku a prababičku tak si stáří v rodině mnohem víc vážím. Taky si s dědou vykáme, takže úcta je z naší komunikace znát. I když je to starej proutník :D
No samozřejmně jsme ale jeli o půl hodiny později k Dominice pro sedačku a málem dostali botičku protože babička nás zasypávala brambůrky, sýry a jogurty a kdybychom neutekli zřejmě dostanem celý obsah lednice.
Parkovný nám uteklo asi o čvrt hodiny a když jsme viděli jak městský stojí na našem parkovišti a botku obouvají asi čtyři auta dost nás to viděsilo.
Naštěstí jsme měli skutečně štěstí protože ,,chlupatý" se postavili ob auto vedle nás a prvotně se rozhodli obout celou řadu nalevo od nich. My stáli napravo.
Už jsem měla maloučko nervy na pochodu když jsme bloudili k Domině do Kyjí. Aby toho nebylo málo, zapoměli jsme rozměnit litr a nechtěla jsem jí ještě psát jestli má drobné. Stačilo že jí píšu že vezem bábu, jestli může nahoru.
Pak že jedem pozdě a nestíháme, navíc sme měli přijet ve středu a ještě sme si ani nemohli přivést peníze přesně. No díkybohu zřejmě patří mezi ty, co si na nás zvykly. :D
Takže jsme přijeli raději ještě dýl, protože jsme se vraceli hledat benzínku a zjistili že se octli v místě kde začali původně bloudit.
Jsem na nás ale pyšná. Nebo spíš na sebe. Dřív bych už byla hysterická a do krve se s Lubošem hádala proč se chová jako kretén když situace je tak hloupá.
Ale tak nějak jsem si byla vědoma že on pouze jako naprostý pohodář zvládá něco, co evidentně stresem neovlivníme. Takže namísto hádání jsme se nakonec společně smáli než jsme dorazili.
Návštěva byla super, Domina už má pupek před finišem a krásně vybavený pokojíček. Už ve mě zažehla chuť po pořizování věcí pro Tédu.
Což bylo super protože největší únava pominula a po příjezdu do Klánovic jsem se s babčou Věrou vrhla na peřinky a povlečení.
Stejně jsme ale byli v jednáct tuhý.
V Klánovicích mají sněhu jak na horách. Jelikož zde nesmí sypat, tak jsou všechny vedlejší cesty pod sněhem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama