Den osmnáctý - 83

13. dubna 2017 v 19:59 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Vstávačka ve 4:50 *yčooo! Nakonec lepší než jsem čekala. Já nikdy na to vstávání nebyla, ale jak mám teď trénink že jsem v takovým tom polospánku často přes noc když mě budí močák, tak to šlo.
Prostě jsem jen místo na záchod odlezla pro oblečení a šla dolů na snídani. Já jak to píšu, tak si vlastně uvědomuju jak strašně moc mám zlatýho chlapa. On prostě vstane raději ve čtyři ráno aby všechno obstaral a mě vzbudí vždy až v nejzašší čas.
Vždycky, nejen v těhotenství.
Před šestou jsme už vykládaly veteš z auta na burze ve Zloníně. Jelikož hned ráno si všechny stánky a plachty oběhli prodejci a sběratelé tak jsme naivně doufali že prodáme všechno. Byl to tedy i nás cíl.
Jenže my jsme jen byli hned v začátku ochuzeni o ,,poklady" a skoro vše nám zbylo do odpoledne.
Ale vezli jsme strašně neceného zboží. Dalo by se říct že vzhledem k počasí na burze nakupovali převážně burzovníci a návštěvnost byla nejslabší co za poslední tři roky pamatuju.
Takže těžko čekat, že někdo hrabající se věčně ve starožitnostech koupí čajový servis který ač zachovalý obsahovaly sekretáře většiny nechudých rodin.
Burzu berem jako výdělečnou. Sice jsme vstávali extrémně brzy, v zimě seděli celé dopoledne a vydělali necelých 8 stovek. Ale taky jsme poslali dál věci s láskou opečovávané a které bych neměla to srdce vyhodit ale ani vlastnit. Navštívili jsme burzu na kterou bychom stejně jeli. Vyzvedli na ní mou mámu - babču Simču.
A ještě pořídili. Sice si co rok odvážím do sbírky foťáky a letos ne, ale zato mám krásnou funkční kameru. Takže vesmír byl spokojen.
Celou dobu jsme si ale říkali jak nás to prodávání baví a jak bychom si to užívali obrážet akce obytňákem. Na prodej toho máme ještě spousty co by jinak skončilo na smetišti a já tak strašně chci posílat věci dál.
Zrovna dneska jsme vedli debatu na téma jak moc vlastně planetu zamořujem a že pokud by člověk celou planetu vyčistil, jakože věřím že to udělá, tak že by určitě už bezhlavě nevyhazoval ale třídil a recykloval.
No nicméně zmohlo nás to značně. Bez ohledu na to, kdo toho našeho prcka nosí jsme oba uplně vyřízení. Jsme tedy hodně spáleni od mrazu a ještě unaveni.
Strašně dobře jsme se nabalili a vybavili, že nám zmrzl hlavně obličej a ruce. Jediné dvě nechráněné části. Jinak jsme teda byli skutečně jak eskymáci a ještě s čajem v termosce.
Čekal nás ještě oběd v Klánovicích a ,,rychlí" nákup v lidlu a domů jsme se dostali až po čtvrté. Dědeček Pavel nám přilepil laminátovou lištu do koupelny, takže jsem si užila pořádnou sprchu beze strachu z potopy.
Sice stejně malá nastala, ale nic co by zítra nespravila trocha silikonu.
Abych ještě toho mýho muže pořádně vychválila, tak před chvílí za mnou přiběhl k notebooku kde se válím v dupačkách a zabalil mě do vyhřáté peřiny.
Vaří totiž rýži jako to dělávala jeho babička a to právě postelovou.
Já ho miluju, to je až k zbláznění. Tedíku, kdybych ti to z nějakého důvodu neříkala, tak jsi výplodem čisté lásky a já si toho nesmírně vážím že jsme tě hodni.
Na to, že jsem myšlenku nevyřkla jsem dostala kopanec v podobě odpovědi. Tak jo, už to ví.
Do 5ti do rána pršelo, takže jsem měla opravdu strach abychom se někam dostali vzhledem k neustávajícím mrazům, ale nakonec nás navštívila obleva.

---
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama