Den dvacátýpátý - 76

13. dubna 2017 v 20:56 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
To je zase krásně kulatý. Dneska jsem 3O. týden. Už tam mám tu trojku jak jsem chtěla.. a čeká mě posledních 10 týdnů s Tedíkem uvnitř mě. A co teprve těch několik desítek let s Tedíkem venku? To bude sranda..
Ráno jsme vstávali s jeli s našima za Milanem. Má dneska narozeniny a můžeme ho poprvé vidět od té doby, co nastoupil do toho Zavidova. Byla jsem na sektání dost zvědavá. I když člověk ví, že by nedokázal dát tu péči kterou si zaslouží, stejně ho hlodá myšlenka zda udělal dobře.
I když je to nepochopitelné. Když se na něj ptají lidi, co se ale za posledních 5 let neobtěžovali ho třeba navštívit, jak se má a kde vlastně teď je? Vždycky to zní jako ,,ty si ho fakt dala někam do ústavu?" .
Nepřála bych jim zažít tu situaci a rozhodování, ale i když víte že by dotyčný byl asi raději s váma ale v horších podmínkách né vždycky to jde. I když s váma. Možná chtěl být jen v tom přostředí jaké znal, než vyloženě s náma. Ale v jakých podmínkách?
Po babiččině smrti jsem hrdě prohlašovala že jsme rodina, že se postaráme. Že zařídíme sociální péči, koupání a uvařit mu a být společností snad dokážem? Ale bohužel nedokázali bychom. Tohle nestačí. Péče odbytá, starat se o dospělé dítě sama nedokážu, protože jinak bych se už dřív postarala o sebe.
Nenapadlo by mě, že to bude zahrnovat i splachování wc a že každé zavedení nového zvyku, jídla, nebo oblečení bude končit hádkou. Jsem tak štastná za nás všechny, že to dopadlo jak to dopadlo. Milan se posledních několik let ani neusmál a už když jsme dorazili, vítal nás s úsměvem.
Sice na dotaz jak se mu tam líbí odpověděl ,,nic moc" a tím mě dost vykolejil. Ale jakobych uplně zapoměla, že když jsme spolu začali žít nemluvil vůbec a představa toho, že někde s někým spolupracuje a pracuje na sobě byla absolutně nereálná. Byla to první návštěva.
A pobyt mu jednoznačně prospívá. Jsem ráda, že tuhle etapu svého života dokumentuju fotkou. Už jen to co mám nyní nafoceno vypovídá o neuvěřitelné proměně. První fotka vznikla v době, kdy to byl fakt boj.
Milan mou péči bojkotoval dokonce tak, že naschvál zašpinil celé okolí WC exkrementy. Nebo že pil denně ani né půl litr vody. Přišlo mi že chtěl umřít a já mu to svou přítomností dost ztěžovala. A popravdě tím, že jsme mu našli k žití místo, kam bych šla bydlet klidně já, tak jsme mu tu možnost uplně zavařili.
Vrací se mu chuť k životu a já ještě před rokem či dvouma ani nedoufala a myslela si, že ho snad spasí jedině ta smrt. A je vidět že je to bojovník. Obrovský bojovník, moc to cením. Uvnitř tu pomoc chtěl, ale ten temný prevít co ho táhl dolů se bránil. Ještě z něho to temno trochu cítím, když jsem ho dneska viděla, ale to už jsou takový zbytečky že škoda mluvit.
Jako když po nemoci ještě trochu smrkáte. Dostal od nás stolní hry a pexesa a hrneček se jménem. Stolní hry vedly, ostatní sotva prohlédl a celé dvě hodiny co jsme hráli se smál. Byl to příjemně strávený čas.
Cestou domů jsme se stavili na výborném obědě a v Berouně vyhodili Luboška aby jel bláznit za klukama. Vyzvedli jsme u Švěstků vaničku a pár hadříků pro Tédu a já se s tím celý večer mazlila.
Už včera jsem se totiž dala do třídění hadříků. Měla jsem ve skříni od tchýně i růžové kousky a některé kousky už mi nepřišli hezké. Nechci aby Teddy byl obnošené miminko. Myslím že nikdo, krom toho kdo jiné nemá, si nezaslouží nosit ošumtělé šaty.
Zjistila jsem že toho máme tolik a že je vše tak krásné. Do prvního roka života máme haříků dost. Stejně je mi jasný, kolik toho koupíme až bude na světě, protože bude nejhezčí pod sluncem. Už teď nás uplně oblbnul a ještě až ho uvidíme.
Ale zatím jsem s výbavičkou spokojená. Ještě chybí kočár a pár drobností, ale to se pořídí z peněz z bytu a ty by měly do 14 dnů už být. (Jak já byla naivní - zpětná poznámka)
Jaro se snaží, hodně se snaží. Ale stále to nestačí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama