Duben 2017

Den dvacátýsedmý - 72

13. dubna 2017 v 21:04 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Ta bába s kočkou jsou neuvěřitelný. Jožina už se vůbec neostýchá a dělá na starušku slušný nálety. Bába jí to jako správný štěne oplácí. Pak tady po sobě vybíhají až mi z toho skáče břicho.
Babča už břicho delší dobu registruje, ale teď ho začala i pusinkovat. Kočka si na něj chce taky stále lehat. Mylím že budu holkám muset vysvětlit kdo je tady máma. Na druhou stranu, dvě pomocnice se hodí.
Bába je hodně práskací zvíře. Když třeba kočka provádí neplechu, tak za náma se štěkotem přijde a my hned víme která bije. Bude to moje živá chůvička.
Dneska jsem si řekla že jsou tři věci, které bych provedla a jsem zvědavá jak budu akční. Minulý týden byl jak týden u šípkové růženky. Né že bych ho celý prospala, ale byla jsem šíleně unavená. Doma jsem neudělala skoro nic a buď se válela celé dopoledne, nebo si musela jít lehnout večer.
Mám pocit, že Teodor je už zhruba týden přetočený. Příští týden půjdeme na měření, tak jsem zvědavá. Ale nožky cítím pod pravým žebrem a ruce vlevo dole. Už mi břicho začíná pod prsy a krásně vyčnívá ven.
Dneska je tak nádherně! Od půl jedný do půl čvrtý jsme s bábou byly venku a užívaly sluníčka. Nechala jsem větrat všechna okna a pouštěla domů sluníčko.
Dokonce jsem bábu i ostříhala jak jsem měla původně v plánu. Večer když jsem pekla sušenky k snídani už mě dosti otékaly nohy a chytaly mě do nich křeče.
Musela jsem si dvakrát lehnout a nožky nahoru než jsem to dodělala.

---

Den dvacátýšestý - 75

13. dubna 2017 v 20:59 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Pořád si říkám, jaký to bude až nastane den 50tý. Že už budu v půlce posledních sto dní a ono to je za chveličku. Člověk by pořád někam ten čas hnal a pak se najednou začne překlenovat do fáze kdy by ho chtěl zastavit.
Luboš má pořádnou kocovinu. Taky usínal když jsem ho přivezla v křesle. Chudák by dneska jen spal a my se místo toho vrhli na mytí a třídění kuchyně. Jenže ono to je težký. Oba se shodnem na tom, že se procházíme barákem a neustále vizualizujem změny které zde chcem provést.
Na většině věcí se shodnem a už to tu začínáme přijímat jako své království. Už nejsme na návštěvě. Jsme doma a chcem pro to udělat co nejvíc. Vybíráme podlahy, oslovujem umělce a za pár chvil to tu uplně překouzlíme.
Tedíkova přítomnost už je taky v prostoru znát a nemůžu se dočkat příštích pár let. Uteče to jako voda, to je mi jasný, ale my dva se dokážem bavit uplně kdekoliv a tak pochybuji že bychom odchodem prcka do školky zabředli k nudě a prudě.
Budem se bavit dál. Až to dalekého stáří a mnohem dál. A jednou to tu celý potomstvu necháme a utečem se chovat jako blázni někam k moři. Na to už se taky těším.
Jožinka se už zase mrouská, příští cyklus jí už musíme pomoci operací. Chuděra by určitě chtěla koťata, ale podmínky adopce jsou striktní.
Počasí furt stejný. Už mě trochu nudí svou monotóností. Sníh slezl, ale stále je zima. Včera jsem koupila na stůl květiny, tak snad to vzívání Jara napomůže.

---

Den dvacátýpátý - 76

13. dubna 2017 v 20:56 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
To je zase krásně kulatý. Dneska jsem 3O. týden. Už tam mám tu trojku jak jsem chtěla.. a čeká mě posledních 10 týdnů s Tedíkem uvnitř mě. A co teprve těch několik desítek let s Tedíkem venku? To bude sranda..
Ráno jsme vstávali s jeli s našima za Milanem. Má dneska narozeniny a můžeme ho poprvé vidět od té doby, co nastoupil do toho Zavidova. Byla jsem na sektání dost zvědavá. I když člověk ví, že by nedokázal dát tu péči kterou si zaslouží, stejně ho hlodá myšlenka zda udělal dobře.
I když je to nepochopitelné. Když se na něj ptají lidi, co se ale za posledních 5 let neobtěžovali ho třeba navštívit, jak se má a kde vlastně teď je? Vždycky to zní jako ,,ty si ho fakt dala někam do ústavu?" .
Nepřála bych jim zažít tu situaci a rozhodování, ale i když víte že by dotyčný byl asi raději s váma ale v horších podmínkách né vždycky to jde. I když s váma. Možná chtěl být jen v tom přostředí jaké znal, než vyloženě s náma. Ale v jakých podmínkách?
Po babiččině smrti jsem hrdě prohlašovala že jsme rodina, že se postaráme. Že zařídíme sociální péči, koupání a uvařit mu a být společností snad dokážem? Ale bohužel nedokázali bychom. Tohle nestačí. Péče odbytá, starat se o dospělé dítě sama nedokážu, protože jinak bych se už dřív postarala o sebe.
Nenapadlo by mě, že to bude zahrnovat i splachování wc a že každé zavedení nového zvyku, jídla, nebo oblečení bude končit hádkou. Jsem tak štastná za nás všechny, že to dopadlo jak to dopadlo. Milan se posledních několik let ani neusmál a už když jsme dorazili, vítal nás s úsměvem.
Sice na dotaz jak se mu tam líbí odpověděl ,,nic moc" a tím mě dost vykolejil. Ale jakobych uplně zapoměla, že když jsme spolu začali žít nemluvil vůbec a představa toho, že někde s někým spolupracuje a pracuje na sobě byla absolutně nereálná. Byla to první návštěva.
A pobyt mu jednoznačně prospívá. Jsem ráda, že tuhle etapu svého života dokumentuju fotkou. Už jen to co mám nyní nafoceno vypovídá o neuvěřitelné proměně. První fotka vznikla v době, kdy to byl fakt boj.
Milan mou péči bojkotoval dokonce tak, že naschvál zašpinil celé okolí WC exkrementy. Nebo že pil denně ani né půl litr vody. Přišlo mi že chtěl umřít a já mu to svou přítomností dost ztěžovala. A popravdě tím, že jsme mu našli k žití místo, kam bych šla bydlet klidně já, tak jsme mu tu možnost uplně zavařili.
Vrací se mu chuť k životu a já ještě před rokem či dvouma ani nedoufala a myslela si, že ho snad spasí jedině ta smrt. A je vidět že je to bojovník. Obrovský bojovník, moc to cením. Uvnitř tu pomoc chtěl, ale ten temný prevít co ho táhl dolů se bránil. Ještě z něho to temno trochu cítím, když jsem ho dneska viděla, ale to už jsou takový zbytečky že škoda mluvit.
Jako když po nemoci ještě trochu smrkáte. Dostal od nás stolní hry a pexesa a hrneček se jménem. Stolní hry vedly, ostatní sotva prohlédl a celé dvě hodiny co jsme hráli se smál. Byl to příjemně strávený čas.
Cestou domů jsme se stavili na výborném obědě a v Berouně vyhodili Luboška aby jel bláznit za klukama. Vyzvedli jsme u Švěstků vaničku a pár hadříků pro Tédu a já se s tím celý večer mazlila.
Už včera jsem se totiž dala do třídění hadříků. Měla jsem ve skříni od tchýně i růžové kousky a některé kousky už mi nepřišli hezké. Nechci aby Teddy byl obnošené miminko. Myslím že nikdo, krom toho kdo jiné nemá, si nezaslouží nosit ošumtělé šaty.
Zjistila jsem že toho máme tolik a že je vše tak krásné. Do prvního roka života máme haříků dost. Stejně je mi jasný, kolik toho koupíme až bude na světě, protože bude nejhezčí pod sluncem. Už teď nás uplně oblbnul a ještě až ho uvidíme.
Ale zatím jsem s výbavičkou spokojená. Ještě chybí kočár a pár drobností, ale to se pořídí z peněz z bytu a ty by měly do 14 dnů už být. (Jak já byla naivní - zpětná poznámka)
Jaro se snaží, hodně se snaží. Ale stále to nestačí.


Den dvacátýčtvrtý - 77

13. dubna 2017 v 20:49 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
To věčný čekání.. Sice kdykoliv předtím něco jen píchlo, hned jsem Teodora přemlouvala aby tam ještě zůstal, že do jara má čas. Ale už je to dlouhý. Jak zima, tak těšení.
Už bych chtěla jaro a miminko. Stejně je to ale k nevíře že jsme až tady. Já jsem tomu furt nemohla nějak uvěřit. Doufala že to vše dobře dopadne a budem mít dítě. Ale celý těhotenství je takový.. Takový plný pochyb a strachu.
Já to tolik neprožívala, ale co jsem viděla v diskuzích, nebo slyšela od jiných maminek je to fakt záhul. Spousty jich je ještě strašeno lékařem. Že by se mohlo stát tohle a tamto. To my měli v tohmle směru naprostý klídeček.
Na kontroly jsem se vždycky strašně těšila, protože jsme byli pochváleni, jak krásně a ukázkově rosteme. Poslední dvě kontroly jsem sice dostala trochu za tu váhu. ALe holt já nemůžu mít všechno jako ostatní :D !
Někdo holt nabere 2Okg někdo pár. Já mám aktuálně nahoře půl kila z kontroly před dvěma dni. Ale s tím, že 6 kilo jsem zhubla první měsíc a další dva se na té váze držela. Zvracet jsem přestala až ve čvrtým a teprve pak se začala kulatit.
Od tý doby to není takový fofr, ale přibírám. Upřímně jsem ráda. Tedík je veliký jak má a mě alespoň nebolí tak přehnaně záda. Nemotorná jsem i tak. Takže při představě že mám nahoře 10 - 15 kilo ještě k tomu pupku je děsivá. Nevím kdo by mi oblékal ponožky a jak bych se zvedala.
Zlatý moje přibírání. Vlastně je to těhotenství celý takový fajn. Na to jaký existenční situace nás od začátku do konce potkaly jsem velký kliďas. Nic mě nijak extrémně nebolí. Mimčo se ozývá, takže vím že je v pořádku.
Je to krásný. Hlavně ten Luboš. To je jak za odměnu a já si říkám čím jsem si to zasloužila. To je tak perfektní chlap. Na to že se bál toho být táta tak je dokonalý. Získává informace, je pozorný. Nenechá mě nic udělat ani nosit. Všechno zařídí. Když si vybavím dědu Vopinku je jasný odkud to má okoukané.
A pevně doufám že si toho budu vážit celý život. Takových chlapů je málo.
Celý obývák je zaplaven dětským oblečením.
To počasí nějak neví. Pohybuje se okolo nuly, ale už to vypadá že by zima mohla ustoupit.


Den dvacátýtřetí - 74

13. dubna 2017 v 20:41 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Teddy kope už tak pravidelně. Dokonce konečně vím kde má hlavičku a kde má nohy. Dneska jsem dostala pěkně bolavej kopanec pod žebra. Až jsem nevěřila že by to byl kopanec. Máma mi přinesla dvě plný krabice antistresový masky na obličej od aradu z mrtvýho moře.
To mám tak na dva roky. Začala jsem si denní spaní vybírat ráno a docela dobrý. Vezla jsem Hanyho na vlak a hned po příjezdu znova zalehla a spala až do desíti. Stačilo mi to, že jsem konečně tento týden něco udělala a alespoň vyčistila troubu.
Měli jsme v ní přiškvařený ten plast a stále to i po vyčištění smrdělo. Dneska jsem se do toho dala fakt s grácií a plast je fuč. Večer jsme shlédli vejšku a pak alou na kutě.
Hany teda každý den ještě ,,programuje" a trénuje si co zrovna probírali na kurzu a pak se odeberem do hajan. Jo a bába mi dneska šlápla na břicho. Tédovi na hlavu. Snad má dost vody! :D
Venku je stále mrazivo a zase přituhuje. Měly jsme s tátou vyklízet cimru a je na to strašná zima.


---

Den dvacátýdruhý - 79

13. dubna 2017 v 20:38 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Dneska sme zase pořídili. Byli jsme na návštěvě u Káti & Maxíka a na kukandu na nějaký hadříky po něm. Mám toho mraky, ale těm dětským věcem nejde odolat.
Nakonec super, máme plnou tašku a ještě vanu s lehátkem. Záměrně píšu vanu. Je přes půl metru dlouhá. Hodna Vopinky. V té se bude Téda cákat ještě ve dvou letech na zahradě.
Nakonec ještě budu brát sterilizátor a hezky se nám seznam začíná plnit. Tento týden jsem k tomu docela sedla a zjistila jaký všechny věci potřebuju k porodu co nám zbývá pro Tedíka.
Nejprve jsem byla zoufalá, jak moc toho chybí. Ale po dnešní návštěvě a zhlédnutí co vše ještě pořídím k ikee jsem mnohem klidnější. Navíc až příjde šetrný prací prášek a já znovu přeberu vše co máme, bude jasný že to všechno neunosíme.
Už toho teda vážně moc nezbývá. V březnu pořídíme kočárek a postýlku s přebalovákem a možná už pomalu nějakou kosmetiku a pár plen.
Dneska Teodor prvně ,,ťukal" na moji roku.
Mráz neustupuje a já bych tak chtěla psát o jaru. Dokonce jsem dneska nevím proč neměla čepici.

---

Den dvacátýprvní - 80

13. dubna 2017 v 20:33 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Dobrý den pane doktore! Tak dneska Tedíkovi návštěva doktora vůbec nevadila. Spal jak v zimním spánku. Nějaký UTZ ho vůbec nezajímal. Po včerejší a trochu i dnešní bolesti břicha, jsem byla za kontrolu nesmírně vděčná.
Vše je zase jak z učebnice. Akorát mám pro jistotu magnésko. Aby bříško netvrdlo. I když jak jsem psala, to tvrdne když sním nějakou blbost.
Měření proběhne příště, teď mi jen potvrzoval chlapečka.
Už jsem se docela naučila přes den odpočívat a včera mi to teda chybělo. Dneska potřebuju doplnit energii a tak polehávám s nooťasem. Koukám se na UM!
Venku už zase mrzne.

---

Den dvacátý - 81

13. dubna 2017 v 20:22 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Jožina dneska strašně zlobí. Probudí mě škrabot a když jí najdu pohledem visí ze záclony hlavou dolů. Celej den pak lítá a skáče po všem po čem to jde. Nabíhá na bábu a ta za ní běhá a štěká.
Pohrozila jsem jí Rozárkou - což je Péti a Jíry borderka. Nakonec sebou Róza přivedla i svý lidi. Bylo to fajn. Moc ráda jsem je zase viděla než nám fnknou do kanady.
Navštívili nás i Lukáš s Denisou, takže docela veselý večer. Od rána mě ale bolelo břicho. Péťa chtěla tetovat a nakonec ani neví co, tak jsem ráda že jsme to odsunuly, páč jsem byla uplně hotová.
V noci jsem se vzbudila s bolestí břicha. Jelikož se vracela, dostala jsem docela strach že se chystáme rodit. Navíc mi zase kleslo břicho (ale to protože Tedík korzuje mezi příšnou a svislou polohou).
No byla jsem z toho docela hotová. Nejít ráno k lékaři možná stihnu i hysterčit. Ale naštěstí jsem to zaspala. Dneska máme za sebou už dvacet dní a před sebou osumdesát, tak doufám že jich dáme ,,2v1" co nejvíce.
Jen ať se malý peče. Kord když mě bolí břicho z brambůrek a nikoliv on.
Venku se to zase začíná blížit spíš zimě než jaru.

---

Den devatenáctý - 82

13. dubna 2017 v 20:09 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Tak máme za sebou první týden posledního trimestru. Jestli vypovídá o tom jaké to finále bude, tak se máme na co těšit.
Nehodnotila bych to nijak tragicky, ale už to není takové lehárko. Tělo se připravuje k porodu. Břicho bolí, záda bolí, spaní bolí.
Ale je to všechno takový jen lehce nepříjemný. Nic co by se nedalo vydržet nebo vyloženě obtěžovalo.
Jestli jsem doteď dokázala těhotenské symptomy hodit za hlavu, tak nyní už to tak snadné nebude. Vypadá to, že se asi naučím přes den si schrupnout. (nenaučila - zpětná poznámka)
Dneska jsem na chvilku zalehla a bylo to teda nádherný. Venku byl opět cítit náznak jara a tak jsem otevřela dokořán okno a přizvala do postele celou naší smečku.
Poslouchali jsme ptáky, Luboš si četl, kočka seděla v okně a bába spala mezi náma. Uplně jsem v tu chvíli cítila jaké šťastné momenty na nás na jaře čekají až takhle budeme ležet a odpočívat s mimčem.
Svítilo sluníčko a vypadalo to kouzelně až do samotného západu. Když byla tma, usnula jsem i já. Zhruba v sedm jsem se vzbudila a dali jsme si s Hanym film Jackie Brown.
On spal po filmu jak zabitý, já posilněná spánkem funěla a ještě se nějakou dobu převalovala. To spaní asi bude těžší a těžší. Ale bez čeho bych to nedala, je kojící polštář. Pořídila jsem nám ho už někdy v prosinci a nemůžu bez něj být.
Takže mě nebolí ani tak záda, nebo břicho ale vzbudím se vždy když mám přeleženou ruku a otočím se na druhou stranu.
Čůrat už teda nechodím jen dvakrát, třikrát ale dneska jsem byla minimálně čtyřikrát. Ale aspoň mám trénink k nočnímu vstávání.
Ale měla jsem dneska pocit, jakoby jsem Teddyho otočila. Vím že už sahá dál jak nad pupík a celý den jsem měla pocit jakoby děloha byla mnohem níž. Až jsem byla vyděšená jestli mi neklesá břicho.
Tak jsem si lehla na bok a pokusila se ,,narovnat" a břicho vystrčit. Pořádně se nadechnout a překonat pnutí. A ejhle. Najednou jsem dítě cítila až těsně pod žebry.
Když jsem pak googlila, zjistila jsem že už v 29 týdnu je možné otočení hlavičkou dolů které už zůstane. Teodor už nemá tolik místa, je to cítit v pohybech. Není jich míň, ale už to nejsou takové otřesy.
Před tím jakoby se nožičkama odrazil od stěny břicha a narazil do dělohy ale to už teď necítím. Jsem zvědavá kdy ucítím první ručičku, nebo nožičku. (cca 36 týden - zpětná poznámka)
Obleva! Konečně trochu ,,teplo".



Den osmnáctý - 83

13. dubna 2017 v 19:59 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Vstávačka ve 4:50 *yčooo! Nakonec lepší než jsem čekala. Já nikdy na to vstávání nebyla, ale jak mám teď trénink že jsem v takovým tom polospánku často přes noc když mě budí močák, tak to šlo.
Prostě jsem jen místo na záchod odlezla pro oblečení a šla dolů na snídani. Já jak to píšu, tak si vlastně uvědomuju jak strašně moc mám zlatýho chlapa. On prostě vstane raději ve čtyři ráno aby všechno obstaral a mě vzbudí vždy až v nejzašší čas.
Vždycky, nejen v těhotenství.
Před šestou jsme už vykládaly veteš z auta na burze ve Zloníně. Jelikož hned ráno si všechny stánky a plachty oběhli prodejci a sběratelé tak jsme naivně doufali že prodáme všechno. Byl to tedy i nás cíl.
Jenže my jsme jen byli hned v začátku ochuzeni o ,,poklady" a skoro vše nám zbylo do odpoledne.
Ale vezli jsme strašně neceného zboží. Dalo by se říct že vzhledem k počasí na burze nakupovali převážně burzovníci a návštěvnost byla nejslabší co za poslední tři roky pamatuju.
Takže těžko čekat, že někdo hrabající se věčně ve starožitnostech koupí čajový servis který ač zachovalý obsahovaly sekretáře většiny nechudých rodin.
Burzu berem jako výdělečnou. Sice jsme vstávali extrémně brzy, v zimě seděli celé dopoledne a vydělali necelých 8 stovek. Ale taky jsme poslali dál věci s láskou opečovávané a které bych neměla to srdce vyhodit ale ani vlastnit. Navštívili jsme burzu na kterou bychom stejně jeli. Vyzvedli na ní mou mámu - babču Simču.
A ještě pořídili. Sice si co rok odvážím do sbírky foťáky a letos ne, ale zato mám krásnou funkční kameru. Takže vesmír byl spokojen.
Celou dobu jsme si ale říkali jak nás to prodávání baví a jak bychom si to užívali obrážet akce obytňákem. Na prodej toho máme ještě spousty co by jinak skončilo na smetišti a já tak strašně chci posílat věci dál.
Zrovna dneska jsme vedli debatu na téma jak moc vlastně planetu zamořujem a že pokud by člověk celou planetu vyčistil, jakože věřím že to udělá, tak že by určitě už bezhlavě nevyhazoval ale třídil a recykloval.
No nicméně zmohlo nás to značně. Bez ohledu na to, kdo toho našeho prcka nosí jsme oba uplně vyřízení. Jsme tedy hodně spáleni od mrazu a ještě unaveni.
Strašně dobře jsme se nabalili a vybavili, že nám zmrzl hlavně obličej a ruce. Jediné dvě nechráněné části. Jinak jsme teda byli skutečně jak eskymáci a ještě s čajem v termosce.
Čekal nás ještě oběd v Klánovicích a ,,rychlí" nákup v lidlu a domů jsme se dostali až po čtvrté. Dědeček Pavel nám přilepil laminátovou lištu do koupelny, takže jsem si užila pořádnou sprchu beze strachu z potopy.
Sice stejně malá nastala, ale nic co by zítra nespravila trocha silikonu.
Abych ještě toho mýho muže pořádně vychválila, tak před chvílí za mnou přiběhl k notebooku kde se válím v dupačkách a zabalil mě do vyhřáté peřiny.
Vaří totiž rýži jako to dělávala jeho babička a to právě postelovou.
Já ho miluju, to je až k zbláznění. Tedíku, kdybych ti to z nějakého důvodu neříkala, tak jsi výplodem čisté lásky a já si toho nesmírně vážím že jsme tě hodni.
Na to, že jsem myšlenku nevyřkla jsem dostala kopanec v podobě odpovědi. Tak jo, už to ví.
Do 5ti do rána pršelo, takže jsem měla opravdu strach abychom se někam dostali vzhledem k neustávajícím mrazům, ale nakonec nás navštívila obleva.

---

NO POO - Vejce, káva a med

13. dubna 2017 v 19:28 | Rozkvetlá louka |  Péče o tělo a jiné čárymáry s ,,kosmetikou" !
Tak mám za sebou první mytí touto kombinací na bábovku.
Zatím jsem nopoočkovala jedině moukou nebo tuhým šamponem na vlasy.
Ten mi bohužel moc nevyhovuje. Nevím již z jaké mýdlárny je ale vlasy po něm mám jakoby mastné i s kyselým oplachem.
Používám ho tedy na mojí psí kámošku bábu, která se po něm krásně leskne a hlavně nádherně voní i několik dní.
Co se mouky týče byla jsem zatím velmi spokojená. Poslední mytí už byly vlasy lehce sušší ale už jsem si na ten rituál mytí zvykla. Navíc mi vyhovuje i vůně.
Ale zpět ke kávové břečce z dnešního dne.

Bohužel jsem zapoměla foťák doma a vlasy si myji u tchýně, takže má zkušenost bude pouze slovní.

Míchání: Prostě jsem zalila mletou kávu trochou horké vody a nechala v ní rozpustit vrchovatou lžíci medu. Kávy byla jedna kávová odměrka. Odpovídající taky cca vrchovaté lžíci. Když voňavá směs vychladla vmíchala jsem rukou jedno domácí vejce od maželovo babičky. Nejspíš se ,,šampón" vyrábí přímo z lógru a směs je tedy spíš kašovitá než tekutá, ale začátky bývají různé.

Mytí: Vůbec se mi do toho nechce. Nevím proč, ale mám takový pocit jakoby tohle mytí bylo mnohem náročnější jak mouka. Takový jako špinavější. No špinavější to ono to je. Celý sprchový kout je plný zrníček kávy. Díkybohu že první zkušenost mám u tchýně v zavíracím sprchovém koutě a né u nás doma, kde máme pouze závěs v koupelně. Drhnutí vlasů kávovým zrnem zdá se mi poněkud drastické ale co se týká pokožky hlavy je mi jasný jak prospěšné. Když jsem zkoušela experimentovat s vlasní kosmetikou, přidávala jsem do šampónů čistý kofein. Ale kamarádi mi ho začali šňupat. To není sranda. A ani návod! Nešňupejte radši nic a dejte si prostě kafe. A nebo si vystačte s vlastní energií.
Smývání je teda docela fuška. Zrníčka vyplavuji ještě dobrých deset minut. Moje vlasy nejsou nikterak dlouhý a je mi jasný co za srandu to musí být u vlasů byť jen pod ramena. Když konečně myslím že je většina kafe fuč prchám celá nadšená ze sprchy. Nadšená protože aby se vejce nevysráželo, je třeba si vlasy mýt spíše studenější vodou. Ono celkově je pro vlasy i tělo zdravější nemýt se horkou. Nebo si minimálně póry nakonec uzavřít studenou. Ale dodrž to pokaždý, když je horká voda tak relaxační.

Sušení: Tak stejně jako u mouky nejde kafe vymýt úplně. U mouky se o to už nesnažím, protože vím, že jí za sucha vyklepu. Co se kávy týká, nevím co mě čeká, tak jsem se snažila toho vymýt co nejvíc. I přes to ze sebe sypu černý zrníčka. Nakonec je i vyčesávám nad vanou a padá jich stále stejně. Narozdíl od mouky ale kafe v jednu chvíli skutečně ještě na mokrých vlasech není a narozdíl od mouky už po sundání ručníku vypadají kořínky čisté. Ale možná je to pouze efekt mých tmavých vlasů kde se káva narozdíl od mouky ztrací.

efekt: Voalááá.. Ač jsem z předchozích fází mytí vůbec nebyla nadšená a myslela si že zůstanu u mouky vlasy jsou fakt nádherný. Takhle vypadají po použití kvalitního šampónu a kondicionéru. Jako velký plus považuji že káva vlasy ztmavuje. Moc se mi líbí jak vlasy vypadají na denním světle. Lesknou se, jsou tmavé a vypadají velmi zdravě. Nerada bych světlovlásky odradila od použití této směsky tím ztmavováním. Určitě z vás jedno dvě mytí neudělají tmavovlásku. Ale jelikož před otěhoteněním jsem stáhla vlasy z černé na zrzavou, tak mám odrosty leč hojně přehenované světlejší jak vlasy u hlavy. A na nich je krásně vidět ten tmavý efekt. A navíc jde o nádech nikoliv vyloženě o barvu.

Shrnutí: Chtěla jsem se vyhnout porovnávání s moukou, protože mám v plánu udělat battle i s foto dokumentací ale ono je to težké když poslední měsíc ničím jiným nemyju. U mouky už vím, jak vypadají vlasy druhý, třetí den. U kávy nikoliv, takže s výsledkem jsem zatím spokojenější s kávou ale co se týká použití vede mouka. Jeden mínus má u mě káva ještě za ,,vůni". Celé mytí jsem cítila kávu, která mi voní. I když jsem navštívila koupelnu voněla jako kavárna. Ale na vzduchu jsem z vlasů cítila jen a pouze vajíčko. A to mi skutečně nevoní. Příště buď přidám esenciální olej, nebo si zvyknu. Ale mouka, ta mi vyloženě voní.

Stále se na vlasy chodím koukat a sahám si na ně. Příjdu si jakobych vylezla ze salónu a měla nový účes. Doufám že nadšení mi vydrží. Jsem zvědavá jak budou vlasy vypadat zítra. I když se mi občas mytí nepovede, nevzdávám se a neběžím znovu do sprchy. Raději vyrobím i z těch mých kraťasů cop a snažím se mytí co nejvíce oddálit. Vlasům to rozhodně prospívá.

Pac a pusu, louka!

Maska na vlasy z aloe a olejů ricinového a arganového

11. dubna 2017 v 13:12 | Rozkvetlá louka |  Péče o tělo a jiné čárymáry s ,,kosmetikou" !
Tak včera jsem dostala zázrak v podobě ricinového oleje.
Ještě nemám možnost posoudit jeho kvality, ale první ,,očuchání" proběhlo na výbornou.
Překvapila mě konzistence. Čekala jsem olej a né průhlednou kašičku, ale o to víc mě nanášení bavilo.
Pořídila jsem si ho na vlasy, protože loni kdy jsem se hledala víc než kdy jindy, jsem radikálně zkrátila vlasy a i přes to, že mi rostou jako z vody bych už dala nevímco za hřívu jakou jsem mívala.
V nopoo (no shampoo) skupině na FB jsem se s tímto olejem často setkávala a výsledky vypadaly slibně.
Když jsem pak hledala na internetu a viděla co dělá s řasama a obočím neváhala jsem a manžela pro něj vyslala.
V lékárně mu ho přímo stočili do lahvičky, takže chvilku čekal. Když jsem za ním došla lékárnice mi dost zírala na pupek. Až doma jsem zjistila proč. On se z ricinového oleje dělá lektvar na vyvolání porodu. Zřejmě si myslela, že to již nemohu vydržet a dítě si chceme přivolat k sobě. Co jsem četla dělají to matky i na doporučení lékaře, takže mohla jenom koukat ale jelikož vyvolá několika hodinový a velmi silný průjem nedivím se že z toho dítě ,,uteče" a já zůstanu u vnějšího použití oleje.
Večer jsem ho nanesla ke kořínkům vlasů na řasy a obocí a na pleť. Z toho jsem měla trochu strach, protože mě trochu trápí růžovka a mastné k ní uplně nepřidá. Výsledek? Dobrý. Dneska ráno vypadá pleť napnutě a hydratovaně a nos vypadá přes všechny strachy dokonce menší než normálně. A jelikož normálně bylo poslední dny opuchlé, tak jsem z výsledku nadšená. O něco lepší jak argaňák.
Ale jelikož už nějakou dobu myji vlasy žitnou moukou a díky spokojenosti nehodlám jen tak přestat, tak jdu dneska do výživné vlasové masky. Ona ta žitná mouka po čase trochu vysušuje vlasy, takže je třeba myslet na konce. Já barvím hennou a tak každé barvení dostanou vlasy i notnou dávku péče, nicméně péče není nikdy dost.
Tak jsem na to zvědavá.

Míchám to v poměru asi dva listy aloe, lžíce ricinového oleje a tak tři až čtyři kapátka arganového oleje. S tím bych příště nešetřila, ale je vypůjčený o mé maminky. Tak ať má co patlat na obličej.
Gel z listů aloe vypreparuji lžící a následně rozmixuji tyčákem. Chová se to jako bílek z vejce. Dokonce se mi podaří gel vyšlehat, ale než vmíchám oleje tak mi to spadne. Pro příště by asi stačil jen jeden lepší list. Ale to moje aloe je takový pokroucený, že se tyhle dva horší hodilo ustřihnout. Točí se mi nesmyslně do spirály a opět ho budu muset přesadit, jinak mi přepadne z květináče. A to už jsem ho jednou přesadila, protože muselo být podložené jak bylo křivé.
Výsledná maska je docela tekutá. Zkouším to nanášel lžící, ale hmota stéká. Osvědčí se mi tedy namočení rukou a vpatlání do vlasů. Chová se to fakt jako vajíčko, takže kupodivu nenadělám ani žádný velký bordel.
Co steče vmasíruju do obličeje a krku. Ani kapka na zmar.
Komu aloe smrdí, ten má smůlu - je fakt specificky aromatické a cítím ho celý den. Ale jinak žádný větší problém. ,,Hmota" na vlasech zaschne, takže se není třeba obávat nějakého stékání, nebo obtěžování. Já jí nanáším dopoledne a mám v plánu jí mít celý den.
Vlasy sepnu do volného culíku a mohu vesele pobíhat po baráku a zahradě.
Již při nanášení je znát jak vlasy kloužou a že jim to udělá dobře. Je to jako vnášet si koupenou masku plnou silikonů. Už za mokra cítíte že tohle bude mít efekt. Tak s chutí do toho a enjoy!


Den sedmnáctý - 84

11. dubna 2017 v 10:54 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Vím že jsem hrozně chtěla napsat něco o Tedíkovi už dopoledne při cestě k babičce a dědovi Vopinkovic do Holešovic, ale jak to píšu zpětně vůbec si nepamatuji co to bylo.
Aha! :D Už vím a divím se že jsem se tak chtěla chlubit svým počinem. Myslím si že jsem si vůbec v druhém trimestu nevážila druhého trimestru. První jsem celý porzvracela a uplně bych zapoměla jak nepříjemný to bylo.
Dneska jsem si to připoměla. Ráno jsem si dala čaj s citronem a že mi ho tam asi Hany dal v dobré víře poctivě. Tedík nechtěl moc vstávat. Poslední dny si zvykl spát do desíti a dneska vstával asi v 8.
Normálně už mě kope po chvíli co se převalím a dneska dělá mrtvýho brouka. Včera jsem se rozčilovala nad praktiky ČSAS a dozobla tabulku čokolády, tak to taky ráno moc nepomohlo a já ještě čekala nějakou dobu po probuzení na snídani.
No cítila jsem že s tou nevolností vlivem všech zmíněných faktorů bojuju ale boj jsem nechtěla vzdát. Zvracení docela vysiluje a před sebou jsme měli perný den.
Nakonec jsem to neustála. Chtěla jsem si natočit pití a kdyžtak běžet na záchod a jen tak jsem doběla ke dřezu. Bohužel ve dřezu bylo nádobí a já do něj vrhla půl snídaně.
Když jsem naprosto vyprázdnila kyselý obsah žaludku sedla jsem ke snídani a s chutí dojedla zbytek. Tak takový ten začátek vlastně byl. Nakonec mě to přeci jen vyčerpalo.
Nedokázala jsem pořádně vzhledem ke shonu doplnit tekutiny protože mi všude byla podána limonáda nebo džus takže jsem ke konci dne už byla hodně unavená, ale jelikož jsem chtěla jít brzy spát nakonec to nevadilo.
Byli jsme na obědě u babičky a odvezli jim DVD přehrávač. To byla sranda. Mám je hrozně moc ráda, jsou strašně zlatí bez ohledu na to, jak moc nás věk a názory dělí.
Taky tím že mi babičky a dědečkové postupně umírají a jsem ráda za babču Marušku a prababičku tak si stáří v rodině mnohem víc vážím. Taky si s dědou vykáme, takže úcta je z naší komunikace znát. I když je to starej proutník :D
No samozřejmně jsme ale jeli o půl hodiny později k Dominice pro sedačku a málem dostali botičku protože babička nás zasypávala brambůrky, sýry a jogurty a kdybychom neutekli zřejmě dostanem celý obsah lednice.
Parkovný nám uteklo asi o čvrt hodiny a když jsme viděli jak městský stojí na našem parkovišti a botku obouvají asi čtyři auta dost nás to viděsilo.
Naštěstí jsme měli skutečně štěstí protože ,,chlupatý" se postavili ob auto vedle nás a prvotně se rozhodli obout celou řadu nalevo od nich. My stáli napravo.
Už jsem měla maloučko nervy na pochodu když jsme bloudili k Domině do Kyjí. Aby toho nebylo málo, zapoměli jsme rozměnit litr a nechtěla jsem jí ještě psát jestli má drobné. Stačilo že jí píšu že vezem bábu, jestli může nahoru.
Pak že jedem pozdě a nestíháme, navíc sme měli přijet ve středu a ještě sme si ani nemohli přivést peníze přesně. No díkybohu zřejmě patří mezi ty, co si na nás zvykly. :D
Takže jsme přijeli raději ještě dýl, protože jsme se vraceli hledat benzínku a zjistili že se octli v místě kde začali původně bloudit.
Jsem na nás ale pyšná. Nebo spíš na sebe. Dřív bych už byla hysterická a do krve se s Lubošem hádala proč se chová jako kretén když situace je tak hloupá.
Ale tak nějak jsem si byla vědoma že on pouze jako naprostý pohodář zvládá něco, co evidentně stresem neovlivníme. Takže namísto hádání jsme se nakonec společně smáli než jsme dorazili.
Návštěva byla super, Domina už má pupek před finišem a krásně vybavený pokojíček. Už ve mě zažehla chuť po pořizování věcí pro Tédu.
Což bylo super protože největší únava pominula a po příjezdu do Klánovic jsem se s babčou Věrou vrhla na peřinky a povlečení.
Stejně jsme ale byli v jednáct tuhý.
V Klánovicích mají sněhu jak na horách. Jelikož zde nesmí sypat, tak jsou všechny vedlejší cesty pod sněhem.


Den šestnáctý - 85

10. dubna 2017 v 19:08 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Zrovna s Lubošem řešíme jak Tedíka naučíme anglicky. Stáhli jsme si poslední řadu teorie v AJ a těšíme se na tu společnou budoucnost. Upřímně si myslím že Téda se už narodí do doby kdy angličtina bude běžnou součástí.
Však jen první den tohoto experimentu jsme spolu byli na dvojjazyčném válení se v kavárně :) Dneska taky ležím.
Ale vzdala jsem postel. Uvelebila jsem se na gauči a pokračuju v třídící mánii.
A dala jsem se do něčeho, na co nemám koule několik let. Do třídění fotek co jsem nahromadila do všech PC a noťasů co vlastníme. No mám za sebou 2O giga dat a fotek a zhruba 20 giga před sebou.
Uf, uf, uf, uf.. Hotovo. Po skoro třech letech nespočetného mačkání spouště jsem si udělala pořádek ve fotkách. Je 11 večer a já mám vážně hotovo i dalších 20 giga dat. Byla to větší fuška než kdybych nosila těžký věci.
Jsem pyšná, strašně! Tohle jsem chtěla udělat tááák dlouho. Je toho stejně hrozně moc, musím to někam zálohovat. Už chápu na co doma mít servrovnu :D Ale je fakt že neudělat to teď tak o všechny fotky přijdu. Už by se mi to nechtělo dělat.
Nejhorší byl asi rok 2016 - všechno duplicitně nafoceno do JPG i NEFu a ještě tím, že jsem byla hotová z kresby nového, starého objektivu - nechala jsem si každej cvak. Fakt utrpení se tím probírat.
Třeba 4 x jsem fňukala že to dneska prostě nedám. A je to. Jsi šikovná Jani. Téda má taky radost, kope tak že to hýbe celým tělem i páteří.. A to spinkal jak zabitej. Asi cítí že je čas jít spát :D
Lubošek slíbil masáž, tak jsem na něj zvědavá. Záda mě bolí z toho gauče jako čert.
Venku se to plácá mezi nulou a pod nulou. Místo sněhu jsou všude namrzliny, voda nebo kousky trávy. Ty vypadají pozitivně, už bych pomalu vzívala jaro.
Ale příští týden má přijít obleva.


Den patnáctý - 86

9. dubna 2017 v 23:04 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Patnáctý den, 85 dní do termínu (cca tři dny před tímto jsem se spletla o den a psala si to až do 81 dne kdy jsem založila blog a editem na to přišla) takže ve skutečnosti 86 dní). 1. únor :) První měsíc nového roku byl krásný. Druhý už sebou přináší závan jara. Za okny zpívají ptáci, na teploměru po dlouhé době není záporná hodnota.
Bohužel se cítím asi fakt nastydlá. V noci jsem měla údajně teplotu, tak dneska nesmím z postele. Hany prý všechno obstará a uvaří mi čajíček :) Měli jsme jet k Dominice pro autosedačku ale jelikož mám prý stále teplotu necháme to na pátek.
Snad se mi podaří usnout. Podvědomě jsem několik dní jedla hodně ovoce a hlavně kiwi. Takže se zkusím zdopovat vitamíny ještě dnes. Zítra mám jít na vyšetření cukrovky, tak uvidíme ráno jim zavolám kdyby mi nebylo stále dobře a doufám že to vyležím kdyžtak do toho pátku.
I když test na cukrovku se nedělá při nachlazení či chřipce a jelikož mi před hoďkou pořádně nic nebylo a teď mě bolí klouby tak zítra nikam nejdu.
Dva dny mohu proležet. Tak snad to bude stačit :)
Ležet mi jde. Spát mi nejde a jelikož do sebe rvu čaj a med společně s citrónem, tak mi to nedopřává ani Tedík protože má díky teinu a cukru spouuustu energie.
Venku je ledovka. Sníh lehce roztál a začalo pršet, ale stupně se nad nulu nevyhoupnou, takže je to jak na rybníce.


Den čtrnáctý - 87

9. dubna 2017 v 22:57 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Další den uklízení. Dřív jsem zastávala názor že si přeci nebudu úklidem ubírat společné chvíle. Ale dneska to vnímám jako budování. Za prvé se nejedná o běžný úklid alá mytí nádobí a utírání prachu.
Ale jedná se o hloubkový úklid. O hrabání se v minulosti a třídění pokladů a zbytečností. Je to velká výzva a hodně mě to baví. Člověku se tak uleví, když si bez výčitek uvědomí kolik toho hromadí a nepotřebuje.
A skutečně to vyhodí. Třeba dneska jsme s Hanym zasedli ke spodnímu prádlu a se zadáním ,,vyhoď vše v čem by ses nechtěl nikde svlékat" a skutečně vyhodili všechno co nestojí za parádu.
Na co člověk potřebuje obnošené oblečení? Protože má dobrý střih? Dobře, pořídím si nové s dobrým střihem a do té doby budu nosit jiné poklady, které nemají možnost spatřit světlo světa přes všechnu tu hromadu hadrů.
Musím říct že mě vyléčilo právě to třídění po babičce. Jinak jsem (asi právě po ní) strašnej hromaditel. A jak ještě vyrábím, tak si tahám domů různý materiály a rozbitosti protože z tohohle by šla instalace. Z tohohle nějaká divnost.
A pak z toho jsou čtyři skladiště nesmyslů a bordelu.
Tedík o sobě dává víc a víc vedět jen čekám kdy uvidím ruku nebo nohu. Tomuhle nemůžu uvěřit. Dneska jsem koukala do knížky od tchýně ,,o matce a dítěti". Koukala jsem na ten 28. týden a přála si tady už být. Bříško je vidět, miminko cítíte.
A teď je to tady. To je tak hezký :)
Sněží.. nečekaně. Letos je ta zima krásně krutá a pravá.


Den třináctý - 88

9. dubna 2017 v 22:50 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Před novým rokem měl Luboš hodně práce. Vracel se pozdě a ještě měl zahraniční výlety. Hodně se mi stýskalo a přála jsem si aby měl práce méně. Asi byly moje prosby vyslyšeny. Od nového roku totiž práce není vůbec.
Rozbilo se jim auto a čeká se až se koupí nové. Měl aspoň dvě pracovní cesty ale jinak máme společný leden. Je to dobře, plně toho využíváme. Nejenom že si užíváme času společně - to je samozřejmnost.
Ale taky jako paní domu využívám silných chlapských rukou a třídíme a třídíme. Tím že stále bydlíme na čtyřech místech uvědomujem si, jak moc toho člověk má a nepotřebuje. A tom co chce a nepotřebuje ani nemluvit.
Část věcí se nachází v garáži bývalého bytu = 1. sklad. Další skladiště máme na chatě a v obytňáku a třetí je můj dětský pokoj u rodičů. Čvrtým místem je baráček po babičce kde žijem a který byl několik desítek let zaplňován a zaplňován.
Takže konec a i následný začátek roku je ve znamení úklidů. A úklid doma = úklid v duši. A musím s tím naprosto souhlasit.
Jinak na mě asi něco leze. Doufám že nějaké nastydnutí, tak si s Lubínkem uvaříme poctivý vývar.
Venku to klouže jak na rybníce. Začalo totiž do toho všeho mrazu pršet.

---

Den dvanáctý - 89

9. dubna 2017 v 18:59 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Dneska nebudeme mít klid. Táta se tu otočil už dvakrát. Slíbila jsem Páje ať si přijede nafotit klausuru. A ještě přišli na návštěvu Káťa s Michalem a vzali ukázat Jožce Archiho.
Nakonec jsem byla hrozně ráda. Lepší jak vyzevlená neděle na gauči kterou jsem ale původně chtěla. Klausurní práci jsem nakonec nafotila já, takže jsem i spokojená. A hlavně jsem mohla zanést do nějaké serie ten náš hluboký socialismus co tu ještě vládne.
Ten objektiv je prostě super, fotí jak analog. Mám ho od narozenin, takže to bude rok a miluju ho nadevše. Jožina se mrouská a to je pozdvižení!
Jelikož u focení vždy na stisknutí zadržím dech a kompozici si ještě upravím než zmáčknu bylo to pro mě super dechový cvíčo.
Úúúplně jsem zapoměla že dnešek je významným dnem! Začínáme spolu s prckem třetí trimestr! Jdeme do finále, huhuu..
O počasí toho dneska moc nevím, nevytáhla jsem paty z baráku. Ale zima neustupuje.





Den jedenáctý - 90

9. dubna 2017 v 18:55 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Tak já jsem ultraunavená. Ráno jsme (potřetí a snad naposledy) jely s Kateřinou ověřit podpisy na poštu a já od té doby nebyla schopná slézt s gauče. Je úplně jedno jestli pijete a kouříte když ponocujete. I když nic z toho neděláte a jen ponocujete stejně trpíte. Kocovina vás dohoní jen z nespaní, mrcha.
Přiznám se že mě víc baví denní režim a po jedenácté večer jsem nepoužitelná. Teď. Dřív to bejvalo jinak. Byla jsem sova jak vyšitá.
Pokusím se energii dobít jídlem a snad se vyhrabu usmažit řízky. Lubošek už zadělal na kašičku a já sjedu ke kravínu pro mléko.
V lípě v Litni neberou karty, takže nemáme takovou prasárnu na kterou jsem automaticky po nevyspání dostala chuť.
Řízek se mi ale povedl! To musím uznat. Taky se takhle při sobotě podařilo konečně usnout přes den.
Teď mi došlo že Tedík zhruba co hodinu dá vědět že vzhůru a ač mě to třeba nevzbudí vnímám ho. Jestli na něm neležím nebo tak :D Nebo když má škytavku.
Takže spánek sice je, ale není prostě hluboká dlouhá fáze. Takže se možná naučím hoďku dvě občas nasadit do režimu i přes den. Po porodu se to bude určitě hodit.
Dneska je to 90 dní btw.. :) Přesně tři měsíce a první den ohnivého kohouta. Už se nemohu dočkat, ale taky si to snažím užít. Posledních 90 dní jenom já. A už to tak přeci není.
Tedík o sobě dává vedět, je pro mě samozřejmností víc a víc.
O počasí nic nevím. Mrzne, sluníčko nesvítilo sníh slejzá.

---

Den desátý - 91

9. dubna 2017 v 18:50 | Rozkvetlá louka |  100 dní do předpokládaného termínu porodu
Dneska máme s Hanýskem den s přátely. On má sraz s 2pc crew a já tetuju Štěpána a večer Luboše přivezla Pája. Dneska jsem tedy tattoo mámou a vážně mi to chybělo.
Píchala bych pořád i když jsem už byla neuvěřitelně unavená a musela se dopovat cukrem. Štěpán už poněkolikáté pronesl že takhle je to docela dobrý a já nechtěla pustit jehlu z ruky.
Musel mi až Teodor dát pár kopanců abych přestala a všimla si že jeho ruka je už dost nateklá. Každopádě první bolestivé kopance :D
Sama mám na ruce čáru a v dlouhých chvilkách bych nejraději vypíchla každou mezírku a že jich je. A to se s tím Pája dělala tenkrát takovou dobu. Nicméně už se začínám poohlížet po další oběti.
Víno jsem si včera ucucla na jazyk abych ochutnala jaké pijí, ale tečku si pod kůži ještě pár měsíců neudělám abych zjistila jaký je inkoust.
Abych si členy milované bábacrew užila šla jsem spát asi po jedné hodině ráno. Byla jsem tak udyndaná, že jsem usnula sotva jsem zapla simpsonovi a to přes to, že v kuchyni se hlaholilo.
Pomalu začíná slejzat sníh. Né že by se mu chtělo, ale místy je vidět po dlouhé době půda.

Prvně nemám fotku! A že těch bezfotkových dní ještě bude ty ostudo!)